Rozhorror s Petrem Řeháček při příležitosti natočení mého prvního alba - jaro 2014.

Petr: Zdravím Tě, Dane. Pro ty, kteří o tobě ještě nikdy neslyšeli, zkus se nějak uvést:

Dan: Brýtro. Jsem v Brně žijící flink (čím dál míň, dalo by se říci) a floutek (furt stejně), hraju na kytáru a akordeon vlastní muziku; jsem kapelníkem bez kapely, což mě začalo překvapivě bavit a po pravdě po dlouhém neúspěšném do-kupy-dávání new kapely (moje první kapela Oranžovej vykřičník se uložila ku spánku r. 2009) to teď s případnými dalšími muzikanty ani nemám v plánu nijak zvlášť hrotit. Když to přijde, nechám tomu přirozenej průběh a třeba spunktujem nějaký tvárný těleso. Do tý doby hraju sám, má to svý výhody i nedostatky.


Petr: V dubnu jsi pokřtil tvé debutové album SPODAŽEBUDOU, řekni nám o něm něco: (čeho se písně týkají, kde ho lidi mohou sehnat, artwork na obalu, nějaké myšlenky kolem)

Dan: Inu, je to soubor 12-ti písniček, který jsem za poslední dobu uznal jako vhodné zaznamenání, prostě jsem je posbíral a nahrál, jupí, mám první desku!
Původně jsem měl v plánu nahrát jen o něco kvalitnější materiál, než mi do té doby visel na bandzone.cz/vertigo nahrán skajpovým mikrofonem za 80 kč; tento prvotní záměr se sám od sebe rozvíjel a nakonec z toho vylezlo regulérní album s profi bookletem, kterej dělala moje spolubydlící/kámoška/družka/potvora Petra Sopoušková, která můj návrh s šalinou rozvinula supr směrem, takže celej koncept vizuálu je její a sám na něm můžu oči nechat.
Točilo se ve studiu Palba v Příkazech u Olomouce, díky Péťo Řeháčku za všechnu práci i nervy. Meníčka za 65 v místní hospodě mě držela nad vodou.


Petr: Na novém albu tě lidé mohou slyšet hrát na basovou, akustickou i elektrickou kytaru, akordeon, flétnu, trumpetu... zapomněl jsem na něco? Myslím že Tě přesně vystihuje pojem multiinstrumentalista. Na co všechno vlastně hraješ a co byl tvůj první nástroj?

Dan: Všechny nástroje jsem si nahrával sám, až na bicí v písničce Nanuk na noc, které mi na místě nabouchal právě Petr Řeháček. Na živo na koncertě samozřejmě zvládnu zaráz jen kytaru se zpěvem, ale tohle album jsem si chtěl nahrát pěkně se všema aranžema coby uchu libozvučnou poslechovku.
Jako multiinstrumentalistu si představuju spíš někoho, kdo na všechny nástroje, které obhospodařuje, umí obstojně hrát. U mě tomu tak je možná u kytary a akordeonu, ostatní nástroje jsou spíš jen na částečnej úvazek, pro srandu, semtam si na ně brnknu nebo fouknu, ale vyloženě se jim nevěnuju. Třeba trumpetu jsem vzal do ruky po cca 10 letech a “cvičit” jsem na ni začal až v průběhu nahrávání CD. Jináč jsem ještě hrál rok a půl v jedný pankový kapele na bicí, byla to sranda, na ten punk to stačilo, ale jak říkám – nástrojům se musí člověk věnovat krapet soustavněji, aby to k něčemu bylo.


Petr: Kromě hraní koncertů jsi i aktivní busker, v čem se pro tebe liší hraní na ulici s hraním na předem připraveném a propagovaném koncertě?

Dan: Jeden z hlavních rozdíl bude u mě konkrétně asi v tom, že na koncertě hrávám převážně vlastní věci, převzatou píseň jen semtam, kdežto na ulici si můžu užít všechny možný songy mých oblíbených kapel a interpretů, plus jako bonus pár vlastních písní. Dalším důležitým rozdílem je fakt, že na koncertě je tak nějak jasně stanovený, že lidi do hospody nebo klubu jdou dobrovolně s tím, že si poslechnou muziku, kdežto na ulici to spíš cpeš anonymnímu davu, v němž jsou vždycky namíchaní lidi, kterým se to líbí, i ti, který to třeba může srát. Ale to už je ten pank a drzost podnikání. Reakce veřejnosti jsou ale převážně pozitivní; konev vody na mě byla vylita z třetího patra jen jednou.


Petr: Již několik let bydlíš a působíš především v Brně, nějaké oblíbené kluby kam rád chodíš / kde rád hraješ?

Dan: Že bych měl vybraný nějaký spešl místo, kde hraju radši než jinde, se vlastně ani říct nedá, popravdě se za těch 6 let v Brně ještě žádná hospoda ani klub nestala mojí srdovkou, domácím podnikem – možná je to dobře, alebrž bych se stal tzv. násoskou. Rád ale chodim do Desertu, do Trojky, k Sedmi Švábům, do Duck baru nebo se klasicky s lahváčem v létě jde člověk vyplesknout do Lužánek (brněnskej největší lesopark).
Mojím domovem se však v poslední době stalo vyloženě moje bydliště zvané Punkové Hnízdo, což je jeden z nejstarších (a taky tak věru vypadá) domů na Starém Brně, kde s pár lidma v jedné půlce domu žijeme a druhou jsme přetvořili v multifunkční prostor, který využíváme jako pracovnu/ateliér/dílnu, pořádáme tu koncerty, promítání, workshopy nebo jen večírky. Může u nás najít zázemí kdokoliv, kdo v Brně hledá místo pracování na svých projektech, ať už je to malování, sochaření, šití, cokoliv. Ček hír https://www.facebook.com/PunkoveHnizdo
Každopádně můžu říct, že jsem v Brně vystřídal už spoustu podnájmů (přehrada, Náměstí Svobody, Ústřední hřbitov a další), ale tady mi to přirostlo k srdci nejvíc. Je to o lidech i lokalitě. (Genius loci se nám mimochodem podařilo zaznamenat právě v bookletu alba SPODAŽEBUDOU)

 

Petr: Vím, že to asi nebude lehké ale zkus vyjmenovat tvoje tři nejoblíbenější desky napříč žánry a časem?

Dan: Tři desky by byly nefér, rozdělil bych to spíš do tří etap, který v rámci mýho vývoje vypadají následovně:

1. Eminem – The Eminem Show + desky Chaozzu – to byla úplně první muzika, kterou jsem coby žák prvního stupně ZŠ začal poslouchat místo rádia. Je to tak – první hudba, která mě ovlivnila, byl hip hop. (Od tý doby jsem moc novýho dobrýho rapu neobjevil, ale poslechnu si Prago Union, Resta, Pio Squad, MC Geye…..no, takže je toho vlastně docela dost)
2. Blink 182 – Enema of the state, Sum 41 – All killer no filler. Jou, těmahle deskama jsem objevil kytarovou muziku, konkrétně punkrock, v rámci jehož duchu jsem pak založil Oranžovej vykřičník, kapelu se sídlem v Moravské Třebové. A navíc jsem díky těmhle kapelám začal hrát na kytaru – bylo to 16. února 2005.
3. Traband – Hyjé!, Karel Plíhal – 1985-1989, Mňága a Žďorp – Jen pro vlastní potřebu. Muzika, díky které jsem začal zjišťovat, že do kytary se nemusí jen řezat, i to, že i s nezkresleným zvukem kytary se dá pracovat, ba co víc – třeba i ručně vybrnkávat a vůbec – že existují i jiné nástroje než kytara)


Petr: Na co se od tebe můžeme v budoucnosti těšit? (plánuješ na léto nějaké koncerty zase, další busker trip, nějaké nové písně / plánuješ pomalu další album, atd.)

Dan: Na léto jsem si moc koncertů neplánoval, právě proto, abych byl časově neomezen na všechny svoje vejlety, plánuju si zajet zase pouličnickou tůr po čechách, chtěl bych vymést i nějaký zahraničí. Vyloženě koncert zahraju jen na pár malých fesťáčcích, ostatní budu obrážet coby posluchač. Ale už teď si domlouvám koncerty na podzim a zimu.

Co se týče nových písní, inspirace textové i melodie si zaznamenávám furt a průběžně jim dávám nějakou ucelenější podobu; trvá mi to dlouho, mám tunu nápadů rozdělaných (i několik let), ale nechci hrát něco, s čim nejsem ještě zcela spokojen. Některý písně naopak vzniknou spontánně na jeden zátah (Morální kocovina, Rychlíkem Rožmberk…) Až jich budu mít zas přes deset po kupě, vydám se někam do studia. Snad už budu mít aspoň splacenou předchozí desku :) To je ostatně takovej mimochodnej cíl mojí letošní letní pouličnické tůr – vloni jsem splácej novou kejtru, letos cédé.

Petr: Díky za rozhovor, ať ti to hraje!
Dan: Díky za rozhovor, ať ti to hraje!